A Telephone Wait (Cody’s Invisible Dime, Léto ’81) Povídka, v angličtině a španělštině

By | 23 listopadu, 2022

Velmi krátký příběh

Přišel k telefonní budce připojené k obchodu s potravinami, který byl zároveň čerpací stanicí, a předstíral, že hodil desetník do správné štěrbiny. Viděl jsem na jeho profilu, že vypadal vážně, tak nějak, možná trochu opuštěně, protože si hrál půl míle od svého domovského činžovního domu, na York Street, se svým bratrem Shawnem a nějakými dětmi ze sousedství. Jeho tvář byla krásná a vše dělal pomalu, jako by na něco myslel, ne-li nejistý.

Ale když jsem dojel v autě na roh, zastavil, stáhl okno, stále stál u venkovní telefonní budky připojené k budově a mluvil s někým, vypadal trochu ustaraně, s tímto devítiletým klukem.

Když jsem vystrčil ruku z okna, abych mu zamával k autu, věděl jsem, že to koutkem oka zahlédl.

Zdálo se, že věděl, že budu přesně tam, kde jsem, a byl jsem tam, když se úplně otočil, klidný a děsivě překvapený zároveň; pokud něco, byla to mírná forma vhledu, který měl.

„Co se děje, Cody?“ zeptal jsem se, když se vrhl na stranu okna mého auta.

„Ach. Jsem v pořádku,“ poznamenal, nadšený, že mě vidí, a popadal dech.

„Spíš dost. Uvidíme se o víkendu, pokud mi to tvoje matka dovolí. Myslel jsem, že tě půjdu hledat. Pak jsem jel po okolí.“ Pak jsme okradli, oba se na sebe usmívali: „Co je?“ Zeptal jsem se ho.

Zaváhal, ale pohyby jeho těla mi prozradily, že se snaží dát dohromady nějaká slova, díval se do vzduchu a dolů na zem, pak do úrovně očí, aniž by docela věděl, jak to vysvětlit.

„Potřebujete něco?“ Zeptal jsem se.

Zavrtěl hlavou: „Ne!“

„Dobře. Pokud ne, nebude vám vadit, když se zeptám, s kým jste mluvil po telefonu?“ Všiml jsem si.

„Ty, otče!“ Řekl energicky a s úsměvem.

„Opravdu?“ Řekl jsem.

„Na co ses ptal?“

„Abys mě sem přišel navštívit.“

Jeho tvář nyní zářila úžasem a veselím; pod očima měl světlé oblasti.

„Ach,“ řekl jsem, co jiného mohu říci?

Cody chvíli nehybně stál na boku auta, zdálo se, že je poněkud oddělený od toho, co se právě stalo.

„Jak se cítíš, Cody? Zeptal jsem se ho (nemohl říct překvapeně, ale vypadal na to) (předstíral, že mi volá do telefonu, předstíral, že vložil do telefonní štěrbiny penny, a najednou jsem se objevil. Možná náhoda, ale pochybuji, že si to myslel.)

Trochu jsem se posadil, na sedadle, usmál se, jeho malé ručičky na dveřích auta nad štěrbinami oken, viděl jsem jeho prsty kousek do auta, jako by chtěl naskočit nebo otevřít dveře: možná , myslím, že zůstane déle.

„Proč se nezkusíš přidat ke svým přátelům, vím, že tvoje máma se naštve, když tě vidí, jak se mnou mluvíš.“

Po chvíli mi řekl: „Slyšel jsi mě mluvit tati?“

„To je jedno,“ řekl jsem, „někdo ano.“

Napsáno 23.06.2009

Věnováno tomu malému chlapci

Španělská verze

Un Cuento muy Corto

Espera en el Telefono

((La Moneda Invisible de Cody) (Verano z roku 1981))

Él se acercó a una Cabana telefónica, que estaba junto un supermercado, kde byl také kohoutek na benzín, y předstíral, že vkládá minci do příslušné štěrbiny telefonu. Lo vi de perfil, parécia serio, talvez un poco triste mientras hacía esto; él estaba jugando a ocho cuadras de su departamento, en la calle York, con su hermano Shawn a další niños del vecindario. Él hacía todo esto lentamente mientras estaba pensado, si no vacilando en algo.

Pero cuando llegué a la esquina, y detuve mi carro bajando las ventanas, él todava estaba parado afuera en la Caba Phoneica, hablando con alguien, luciendo un poquito preoccupado, este niño de nueve años de

Cuando saqué mi mano afuera de la windowa del carro pozdravit ho, supe que él me había visto por el rabillo de su ojo.

Parecía que él sabía que yo iba a estar justo donde estaba, y allí estaba cuando él se volteó totalmente, calmada y phantasmagóricamente sorprendido al mismo tiempo; algo había, parécia que era una forma level de perspiciacia que él tenía.

„Qué pasa Cody?“ pregunté mientras que él vino corriendo hacia el costado de mi carro.

„Ach, estoy bien“, él komentář, emoce verme, zotavení po dýchání.

„Duerme suficiente que te veré este fin de semana, si tu madre me deja. Pensé que iría a verte, por eso maneje alrededor del barrio.“ Luego sonreímos el uno al otro, „¿Qué es esto?“ zeptal se.

Él vaciló, ale je dobrý nápad vidět, jak palabras, mirando hacia el cielo y hacia abajo, al suelo, luego levantó sus ojos, no sabiendo cómo explicar esto.

„Necesitas algo?“ pregunté

Él film su cabeza, „Ne“

„Esta bien, si no, te molestaría si pregunto con quién estabas hablando en el teléfono“ přečteno.

„Contigo tati!“ él dijo energyamente, con una sonrisa.

„De verdad?“ těch.

„Qué pediste?“

„Que me vengas a visitar acá“.

Su cara ahora estaba brillando de asombro y alegría, había áreas brillantes debajo de sus ojos.

„Ah“ dije, ¿qué más pude decir?

Cody estuvo parado nehybný al lado del carro por un memento él parécia algo apartado de lo que acababa de suceder.

„Cómo te sientes Cody?“ Le pregunté a él (él no pudo decir: asombrado; pero lo parécia) (él estaba figiendo llaarme por el teléfono, fingió poner una moneda en la ranura del teléfono, y de najednou me aparecí. ¿Coincidencia, pero dudo? takhle)

My recosté atrás un poquito, en my asiento, sonreí, sus manitos en la puerta del carro sobre la abertura de la windowa, pude versus sus dedos un poco dentro del carro, como si quisiera saltar dentro nebo abrir la puerta: talvez, myšlení si yo me quedaría más titempo.

„Porqué no tratas de unirte a tus amigos, yo sé que tu mamá se pone muy furiosa cuando te ve hablando conmigo“.

„Después de un memento él me dijo, „¿Me escuchaste hablando contigo papá?“

„Eso no importa“ dije, „alguien lo hizo“.

Psáno 23. června 2009

Věnováno tomuto dítěti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *