Přechod k mateřství je hlubokým krokem v životě ženy. Jednou je z ní „jen žena“ a pak se doslova přes noc, ať už porodí nebo adoptuje, stane něčí matkou. Na toto nové území vstupuje s konceptem toho, co znamená „matka“, na základě vlastního dětství, vnímaných očekávání druhých a médií. Těhotná si může devět měsíců „hrát“ s myšlenkou, jaké to bude, až se miminko narodí. Představuje si, jaká bude jako matka, a trochu si idealizuje. Přísahá, že nebude dělat chyby, které vidí dělat ostatní.
Pak přichází zasvěcení – porod. Chvilku pravdy zažívají i adoptivní maminky, když je miminko v její náruči a ona je nyní „matkou“.
Najednou se změní i manželství. Je tu další osoba, otec nebo partner, který prochází svou vlastní krizí vnitřní identity. Oba žijí pod jednou střechou a někdy mají protichůdné představy o tom, co je třeba z minuty na minutu udělat. Během první noci doma s dítětem přichází realita. Právě když naše novopečená maminka usíná, stále vyčerpaná a vzpamatovává se z porodu, miminko pláče. „Opravdu teď musím vstát?“ diví se novopečená maminka.
Vzestupy a pády
Mít dítě je přirozeně čas radosti a oslav. S tím jsou ale spojeny i určité ztráty. Novopečená matka ztratila své staré já a možná jí chybí sebedůvěra ve svou novou roli. Slovo „svoboda“ nabývá nového významu a je po něm touženo. Pokud nebude mít někoho, kdo by hlídal její nový uzlíček, když jde ven, zjistí, že nemůže jen tak vyjít ze dveří jako dřív. Už neexistuje nic jako „Hned jsem zpátky, jen jdi na kutě“. Nyní se z výjezdu ze dveří stala velká produkce. Zabalte pytel na pleny, zabalte dítě. . . počkej, nejdřív přebal a teď zabal dítě. Táhnout kočárek dolů po schodech …“Stojí jít ven za to?“ Ona nerozhoduje. Co se stalo s tou plodnou ženou? Dokázala vytisknout tři zprávy, dokončit pracovní projekt, uvařit večeři a uklidit koupelnu za méně než hodinu. Teď je trochu zmatená a neuspořádaná – pro většinu čerstvých maminek to není příjemný pocit.
I když stát se matkou je okamžité, je to opravdu proces. Novopečená matka je testována na své limity i za hranice. Někdy to udělá správně a je potěšená – a někdy to udělá úplně špatně (ale doufejme, že se dokáže smát sama sobě, spolu s dítětem).
Mají a nemají
V prvních dnech touží říkat svému dítěti „mami!“ být slyšet volání, ale po pár letech chce utéct, pokud ještě jednou uslyší „MÁMA“! Najednou každé dítě v obchodním domě, které řekne „máma“, zní jako její. Nyní dochází k novému rozdělení mezi naší novou maminkou a jejími přáteli bez dětí. Ve vzduchu je určité napětí, protože ten, kdo je bez, dává nejrůznější úžasné návrhy. Když se matka snaží vysvětlit, že mateřství má i svou negativní stránku, „ten bez“ tomu absolutně odmítá uvěřit. Maminka může být unavená, vyčerpaná a trochu v depresi, ale její bezdětná kamarádka řekne: „Měla bys poděkovat svým šťastným hvězdám, že jsi byla požehnána tak krásným dítětem.“ A ano, dělá to každý den, ale někdy to tajně nenávidí a říká si: „Na co jsem to myslel?“, aniž by tyto myšlenky sdílela s někým jiným než s jinou mámou. Nyní začíná uvedení do mateřského klubu.
Abych věděl, jaký je to pocit
Nedávno jsem měl rozhovor se svým synem, který se učí řídit. Když byl mladý a seděl na zadním sedadle, mluvil pryč a mně by chyběla většina toho, co řekl, protože jsem se soustředil na šílené ulice Brooklynu, snažil se nás udržet v bezpečí a naživu. Stěžoval si: „Neslyšel jsi nic, co jsem řekl,“ a já jsem se to snažil vysvětlit; ale našpulil se a odmítl zopakovat ani slovo. Teď, když se učil řídit, byl napjatý a já neodolal a řekl: „Teď vidíš, proč jsem nikdy neslyšel, co jsi říkal, když jsem řídil.“ „No, ale mohl jsi mi to vysvětlit,“ protestoval. Má odpověď? „Zkoušel jsem to, ale teď, když řídíš, opravdu rozumíš.“ Tak je to s přáteli, kteří nemají děti. Dokud nebudou řešit to, s čím se potýká naše novopečená maminka, opravdu si nedokážou představit, jak těžké to je.
Co je normální, co není
Přechod k mateřství je někdy také dlouhý a náročný proces – zvláště pokud není k dispozici podpora. Bez ohledu na to, jaká jsou očekávání, nový táta určitě nesplňuje matčiny standardy. Jakkoli si rodiče mysleli, že rodičovství bude, požadavky jsou obvykle mnohem větší, než si kdy představovali. Teprve postupem času začne věřit, že je dobrou matkou, a začne si vytvářet identitu, která skutečně je.
Je důležité včas rozpoznat varovné signály a vyhledat odbornou pomoc dříve, než se situace zhorší. Čerstvé matky se k sobě sice hrnou, ale někdy je těžké najít podobně smýšlející duše. Někdy, když je najde, matčiny zkušenosti nejsou stejné jako jejich a může se cítit izolovaná ve svých pocitech. Pokud se objevuje nadměrná plačtivost, zvýšená hádka s partnerem nebo pocit odpoutání od miminka, vyhledejte pomoc. Nedovolte, aby se tyto běžné problémy vymkly kontrole tím, že nebudete vyhledávat podpůrné poradenství. Někdy je v této době užitečná i párová terapie. Prodiskutujte své problémy s důvěryhodným přítelem a pokuste se získat doporučení k terapeutovi, který bude citlivý na to, čím procházíte. Během let, kdy vaše dítě roste, je také důležité se spojit s ostatními matkami. Pokuste se vytvořit tato spojení a udržet je.
Buďte na sebe nenároční!
Nakonec se trochu uvolněte. Perfekcionismus s mateřstvím nefunguje. Možná jsme si přáli, aby naše vlastní matky byly jiné, ale nyní vidíme, že to opravdu není tak jednoduché. Buďte k sobě jemní, když se učíte být matkou – a odpouštějte, odpouštějte, odpouštějte.